  |
|
Něco
o mně |
|
| |
|
Narodil
jsem se a vyrůstal v Ostravě. Měl jsem to velké štěstí,že
mí rodiče milovali pobyt v přírodě, kam nás
jako děti brávali s sebou.
Poprvé jsem byl ve
skalách v Adršpachu ,když mi byly asi tři
měsíce,tehdy to ale nebylo o lezení. I když poprvé
na skálu mne táta vzal právě v Teplických
skalách. Popravdě pětka na Herinka a lezení mne
nijak zvlášť nenadchly. Táta však
skály a hory miloval a tak jsem s ním "aspoň"chodil
po Roháčích, Tatrách a navštívil
snad všechny české písky.
Zato lyžování
jsem naprosto propadl od útlého dětství.
Odmala až do svých 17-ti jsem celé zimy prolyžoval a
díky našemu vedoucímu z oddílu jsem
objevil skialpy. Nezapomenu na naše výšlapy
do žlebů na Fatře a v Roháčích Tri Kopy, Baraniec,
Dumbier a jiné kopce, v přezkáčích a s lyžemi
přes rameno. Dodnes si vybavuji ty úžasné chvíle
na vrcholcích a adrenalin spolu s mrazením před
prvními sjezdy.
Chození po kopcích bylo
fajn,ale přestávalo stačit. Shodou náhod jsem
znovu objevil lezení. První oddíl, první
Tatry, první vápno....bylo rozhodnuto. Chci být
lezec a chci lézt. Zimní skialpy zůstaly, ale ať už
se dá zase lézt!!! Po gymnáziu přišlo
lehké koketování s vysokou, ale svobodný
život lezce byl příliš lákavý, vše
se mu podřídilo. Téměř rok lezení a cestování
v USA a Kanadě. Potom přesun do Ádru s mojí životní
partnerkou Simonou. Tři roky na statku v "zapadákově
"to byly sice krušné, ale za tu krásu
okolo to rozhodně stálo. Opět Státy, tentokrát
roky tři a po návratu těžká volba, kde se usadit.
Znovu vyhrálo lezení, Děčín s Labskými
pískovci za humny.
V lezení jsem za ta léta
zkusil téměř vše, mou srdeční záležitostí
stále zůstává písek se svým
jedinečným kouzlem a velké stěny, kde je člověk
ztracen v moři skály.
Po celou dobu jsem se živil
výškovými pracemi a v posledních třech
letech prořezem a kácením stromů. O povolání
horského vůdce jsem sice něco matně tušil, ale ve
skutečnosti neměl ani páru, než jsem potkal Dušana
Stuchlíka. Ten mne přesvědčil zkusit, alespoň přijímačky
a zdařilo se. V roce 2007 jsem se stal aspirantem HV a v červenci
roku 2008 uspěl v závěrečné zkoušce.
Povolání
horského vůdce je pro mne jedinečné . Člověk má
tu možnost živit se tím, co ho baví, čemu podřídil
vše a v čem je dobrý. A hlavně může všechnu
tu krásu, kterou potká ve skalách a na horách
zprostředkovat ostatním. |
 |
|
